Počítačoví vývojáři se o zábavu starají vývojem nových a lepších her. No, nových, snad jen názvem a několika drobnostmi. Pak dojdou nápady a je to stále totéž dokolečka dokola. Jenže toto je asi ve všech oborech. Ve filmové zábavě také. Natočí se film, počká se, zda měl úspěch a pak už jedou jen jeho pokračování. Klasický příklad je třeba Jurský park. Jeden nápad omílaný stále dokola, ale film vydělává, tak proč netočit další. Výborný nápad měli tvůrci Godzilly. Vyhrabali tu potvoru někde z archivu a nyní k ní jen něco přidají a už ani nevím kolik to má dalších dílů, nebo kolik těch samostatných filmů s tímto monstrem existuje. Původní Gožira se musí otáčet v hrobě i když vlastně žádný nemá. Žije tu stále dál a dál a pořád dobývá divákovo oko.
Vzpomínám na výbornou hru Half Life. Excelentní kousek, tuším od Valve. Takže se všichni těšili na další pokračování. Mělo úspěch. Ne však u všech. Někteří hráči včetně mne byli zklamaní. Jako by došly nápady. Větší část je ve městě a nebýt tripodů, nebylo by tam ani nic nového. Na rozdíl od první hry, kde je spousta lokací a každá jiná je zde hráč ve stále ve městě, chvilku mimo něj, a pak zase ve městě. A totéž je ve druhé epizodě pokračování druhého dílu hry.
Ten je totiž rozdělen na dvě epizody. Kam se poděly nápady z původního Half Life a datadisků? Názvy už nevím, ale tuším to byl Blue Shift a Opposing Force. Programátoři usnuli na vavřínech a dvojka obě epizody byly už dosti nudnou záležitostí. Ne úplně, samozřejmě, sem tam se objeví nějaké to překvapení, ale není toho tolik co v původní hře. Netuším, jak se vůbec taková hra vyrábí, ale ty nápady jim musí někdo dodat, jinak to asi ani nejde. Takže když na to přijde, oni sami tvůrci her, asi programátoři vlastně za to nemohou. Oni jen hodí nápady nebo akce a příběh do jedniček a nul. A hráči pak mohou hrát dle chuti.